Cestovatelé 12.


"Největší hřích je neznalost, nevědomost!"

"A desatero lidí kříže a podobné poučky, co s tím?"

"Tam nejde o žádné dobro a zlo, tihle i tamti mají dobro za základ, zlo za jeho nedostatek, to je jaksi zcestné, jednostrunné až do přetažena. Jde jen o poslušnost a kázeň, ne o nějaké vzorce svobodného jednání a vědomého bytí."

"Takže když někoho zabiju a vím proč, nejde o hřích?"

"Nikdy nevíš všechno, takže tohle je jaksi taky mimo mísu, můžeš tak nanejvýš poznat zpětně proč to a ono, jaký to mělo význam pro tebe, ostatní. I největší svinstvo, když ti docvakne, proč se stalo, kdo koho k čemu dohnal, kdo ze slabosti podlehl, kdo z nevědomé pýchy poškozoval druhé, kdo z přemíry zahleděnosti do svých "nad" šlapal po druhém, neuvědomil si silné a slabé stránky situace a zúčastněných, tak i to, i sebevětší prasárna, má svůj význam. I pro oběti."

"A nedojdeš v posledku k tomu, že pak omluvíš úplně všechno, samé nechutnosti kolem, s tím, že je to lidské?"

"Když dojdeš k podhladinným významům věcí a různých stavů těch, oněch i sebe, málokdy tě to nutí nějak tohle poznání zneužívat. To je jaksi princip téhle věci."

"Takže když kupříkladu vím, že i sebevíc slizkej a tupej pingl potřebuje splácet dluhy jakési, tak mu omluvím i to, že mě natáhne a dívá se na mě potom jako na totálního troubu, když z mordy vypustím veselé poděkování uctivé?"

"Když z toho máš pocit ublíženosti, stavíš se do světla odcizeného, raněného, nasazuješ si masku oběti neprůbojné v dravém světě, tak je to špatně, samo sebou. To by bylo lepší tomu panáčkovi jaksi oznámit, že mu sereš na nějaký okrádání a ať to přepočte znovu, hele, nějaká obecná pravidla neplatí, to je případ od případu, co a jak, každý moment si žádá tvou spoluúčast, když nechceš být ve vleku, když chceš své věci a vztahy pojednávat sám."

"Hm, někdy je lepší být ve vleku."

"Někdy je tma lepší než světlo, svátek vědění není stálý stav."

"Neznalost neomlouvá, největší hřích je neznalost, jaks podotknul, jo? Ale neznalost je všeobecný jev. Co s tím?"

"Jak z toho? Nenechat se tím udusit. Utopit se v tom. Ale přežít i pod hladinou. A hezky se zase vynořit, když je čas nazrálý na poznání."

17.7.2004