Cestovatelé 8.



1. „Řekni mi něco o válce,“ nějakým záhadným způsobem mu vyklouzlo z úst. Myslel si přeci, že nechce nic slyšet, zprávám z nevědomí nevěřil, vždyť přicházejí tam odtud, kde se nemluví, jen se tudy prohání zblázněné a podivně barevné obrazy. Napadlo ho i slovo obvazy.

2. „Jsi hadrář v zákopu, s rezavou flintou toho moc nezmůžeš proti těm, kteří z dálky jednoho za druhým zabíjejí všechny kolem tebe, své velitele nenávidíš, ty, co za tohle všechno můžou, nesnášíš ještě víc,“ a na podrobné vojenské mapě zakreslil další čáru, kroužek a šipku. Červeně.

1. „Cítíš, jak tě to vtahuje, už delší dobu se na to připravuješ, nemluví se o ničem jiném, tak dlouho to sleduješ, až úplně otupíš a živí se stanou jen stíny a podivně vzdálenými postavičkami z člověče nezlob se,“ listoval už podesáté novinami.

2. „A teď už jen jdeš s rukama nad hlavou, už dopředu víš, jak chutná bezmoc, jak tě odvšiví a ostříhají dohola. A pak budeš čekat na jakýkoliv konec,“ červené na mapě přibývalo.

1. „Válku nezačínají ti, kteří vědí, že prohrají,“ chtěl ještě mluvit o válce spravedlivé, osvobozovací, síle myšlenek, které ospravedlní jakýkoliv krok, nevěděl si ale rady s tím, jak to říct.

2. „Je od začátku jasné, že se vše hroutí, nikdy nebudeš takový, jaký jsi byl předtím. Když zažiješ tenhle strach, který tě připraví o poslední pevný bod, poslední spojení s přiměřeným vesmírem, zbude ti jen vyhořelá hlava, už ani nenávist nebude mít cenu,“ vzal mapu, složil ji a uložil do plátěného pouzdra.

1. „Nové proti starému, bohatí proti hordě chudáků, rychlost a síla proti předem rozšlapanému kolosu v rozkladu,“ nemohl si pomoci, nějaká jména a slova, to jediné ho udrží nad propastí těch rudých obrazů, co by ho mohly stáhnout do hloubky.

2. „Uteče několik let a ty budeš muset zapomenout, začít znovu, všechno, sestavit si vzpomínky tak, aby nepřinášely jen noční můry a skřípání zuby ze spaní, pohřbít mrtvé do nenávratna a jen čekat, kdy znovu někdo někde začne ničit někoho jako tebe,“ řekl a zlomil červenou pastelku.

22.3.2003