Ekologická

Jsem se ve dvě v noci zvedl z lože, abych dopiloval nějakou svou písemnou stvůrnost v počítači, ale ouha, chvilku se obraz na obrazovce různě vlnil, a pak zcela zmizel, jako kdyby to zařídil Vlasta Černík, co se jmenuje vlastně Petr a ne Vlastík, i po druhém pokusu se monitor neprobral, jen vrněl jako by jeho součástí byla časovaná puma. Hned jsem budil ženu a plánoval, co podnikneme, abychom si mohli užívat s počítačem, bez něj je domácnost taková, no, není to ono, asi jsem závislák či co.

Druhý den J. s dopomocí mého otce a matky, spolu se synem v kočárku vyrazili pořídit monitor nový. Zakoupili levně a kvalitně, nový monitor ukazuje nádherně barevně a je též veliký, ale teď nastal teprve ten pravý otazník, co se starým nefunkčním monitorem.

Nutil jsem J. zjistit na stránkách naší městské části, kdy jsou přistaveny kontejnery pro odpad či dokonce pro nebezpečný odpad. Termíny nebyly vyhovující, buďto kontejner měl být přistaven v červenci, a nebo i dřív, ale děsně daleko, a já nemám vozík, a tak jsem si lámal hlavu, jak na to. Nakonec jsem se rozhodl odložit "pod rouškou noci" monitor před dveře či ho snésti dolů ke sklepu.

Jakmile jsem otevřel dveře, oslovil mě sousedčin amant, jeden z mnoha, jestli nechci pomoct, řekl jsem mu, že ten monitor unesu, a on znovu, jestli fakt nechci pomoct. Nakonec z něj vylezlo, že monitor rozebere a měděné součástky odnese do sběru, aby si přivydělal. Tímto povoláním se v naší čtvrti živí mnohý muž špinavého zevnějšku, tak jsem mu tedy monitor dal, on ho uložil na balkón a tam ho asi rozebere, čili myslím, že jsem udělal dobře, že jsem mu ho věnoval.

Kdyby se však náhodou rozebraný monitor, již bez kovových součástí, ocitl před domem vedle popelnice, jsem odhodlán zase přemýšlet, co s ním. Teď to zatím neřeším, tatínek mě pochválil, když jsem mu vyprávěl, kterak jsem to vyřídil, jak jsem bystrý, ono totiž hrozilo, že mu monitor posadím do automobilu a nechám to na něm. A to je celé.

4.4.2003