Sergej Krasavec

Sergej Krasavec. Kdo ho nezná? Kde se objeví, tam mají ostatní muži smůlu. Mohou si dát padla, odejít. Zmizet.

Náš Sergej, holoubek sivý. Umí se na ženy dívat, zírat, jukat i čučet tak tajuplně. A ta chůze! Sladěné pohyby, gestikulace s niternou jiskrou. Vaska Kozlík, kam se hrabe. Je vedle Serjožky směšný břídil.

Serjožka - junák! Když náhodu na některou pohlédne - neplýtvá však jasem svých zraků, nemá to zapotřebí - tak ihned, i kdyby byla ona která sebevíc zabraná do nějakých svých nesmyslů, hned stočí své laní zraky k němu, Krasavci. Jeho žárný pohled, co spaluje, ji přitáhne jako plamen mola. A co teprve když ji osloví, svým melodickým, temným hlasem. To už dívka nemyslí na nic jiného než na něj, na Sergeje!

A že oslovit umí, Sergej. Ovládá tucty různých vtipných i dumčitých slovních obratů. Jeho výrazový rejstřík jest nepřeberný, nenapodobitelný.

A těch zkušeností! Dopodrobna, přesně zvládnutá psychologie ženského světa - to už radši ani nahlas neprobírá, aby ho neměli za blábolila.

Na ženu každého věku to umí zahrát. Serjožka. Krasavec! S mladistvou rád odhaluje nové světy, nechá ji vypovídat o kytičkách, lyžování, droze a tak. Se zralejšími, staršími, probírá ingredience do guláše. Pomlaskává u toho smyslně, že ani k vařbě pokrmu nedojde, když se tak znenáhla zjeví v jejím bytě.

Mezi jeho oblíbené doplňky lze zařadit dobře vyleštěná polobotka, elegantní šáteček kol krku, švýcarské hodinky na levém zápěstí. Jelikož však moc dobře ví, že na každou se musí jinak, tak když se kupříkladu dvoří vodačce, objeví se na smluveném místě ve výletním tralaláčku na své lbi, na nohou pohorky posledního vzoru. A i jinak fešně přírodomilně vyzdoben.

Sergej Krasavec - všestranný muž. Taky kultuře hodně rozumí! Se ctitelkou divadla nemluví o ničem jiném než o různých dramaturgických finesách, inscenacích, na které se obyčejný smrtelník nedostane. Též biograf je jeho světem. Ba i v městské knihovně není osobou neznámou.

Má-li dívka smysl pro humor, to si to pak s ním teprve užije, se Serjožkou. Vždyť všechna čísla Krokodýla lze najít v jeho knihovničce. Těch anekdot, příběhů humorných, co zná procítěně vyprávět!

Serjožka je Sergejem Kravcem proto, že ho to nikdy neomrzí - dobývat, plenit. Žádná před ním není uchráněna. Ba ani ta, která se domnívá, že Sergej je obšourník pouhý. Hned jí to svým nevemlouvavým způsobem vysvětlí, jak hledá tu pravou a nenápadně u toho nechá potemnět svůj zrak sokolíka.

Sergej. Šlo by o něm vyprávět do nekonečna, žádné silné slovo obdivu nestačí na přesný popis jeho umu, šarmu a dokonalého výhledu, výrazu - image tomu někteří říkají.

Je to dobrý muž. Sergej Krasavec! I já ho mám rád, i když nejsem v žádném případě mladá či stará žena.

11.9.2003


původní verze:

Don Juan

Umí se koukat tak tajuplně, a ta chůze, kozlík je proti němu hadr. Kde se objeví, tam mají ostatní muži smůlu, můžou si dát padla a odejít. Když náhodu na některou pohlédne, jakože to moc nedělá, nemá to zapotřebí, tak hned, i kdyby byla sebevíc zabraná do nějakých svých nesmyslů, hned stočí své laní zraky k němu, Juanovi Donovi. Jeho žárný pohled, co spaluje, ji přitáhne jako plamen mola. A co teprve když ji osloví, svým melodickým temným hlasem, to už dívka nemyslí na nic jiného, než na něj, na Dona. A že oslovit umí, má přehršle různých vtipných i dumčitých slovních obratů ve svém nepřeberném výrazovém rejstříku. A těch zkušeností, přesně zmáknutá psychologie ženského světa, o tom už radši ani nemluví, aby ho neměli za blábolila. Na ženu každého věku to umí zahrát, s mladou rád odhaluje nové světy, nechá ji vypovídat o kytičkách, lyžování, droze a tak, se staršími probírá ingredience do guláše, a pomlaskává u toho smyslně, že ani k vařbě pokrmu nedojde, když se tak znenáhla zjeví v jejím bytě. Mezi jeho oblíbené doplňky lze zařadit pěkné kšandičky, dobře vyleštěnou polobotku, fešnou kravatku či elegantní šáteček kol krku, švýcarské hodinky na levém zápěstí, ale protože ví, že na každou se musí jinak, když se dvoří třeba vodačce, objeví se na smluveném místě ve výletním tralaláčku na své lbi, pohorkách posledního vzoru a tak. Taky kultuře hodně rozumí, s ctitelkou divadla nemluví o ničem jiném než o různých dramaturgických finesách, inscenacích, na které se obyčejný smrtelník nedostane. Má-li dívka smysl pro humor, to si to pak s ním užije, vždyť všechna čísla Dikobrazu lze najít v jeho knihovničce, a těch anekdot, co zná procítěně vyprávět. Don Juan je Donem Juanem proto, že ho to nikdy neomrzí, dobývat, plenit, žádná před ním není uchráněna, ani ta, co si myslí, že je to jen obyčejný obšourník, hned jí to svým vemlouvavým způsobem vysvětlí, jak hledá tu pravou a nenápadně u toho nechá potemnět svůj zrak sokolíka. Šlo by o něm vyprávět do nekonečna, žádné silné slovo obdivu nestačí na přesný popis jeho umu, šarmu a dokonalého image, oj oj, je to dobrý muž tenhle Don Juan, i já ho mám rád, a to nejsem žena.

3.10.2002