Odpoledne s mečounem

Žena odešla za svými pohledávkami do města, a tak jsem se jal hlídat dítě. Za chvilku se mi zdál náš byt pro hry malý, a tak jsem rozhodl, že jdeme ven.
"Chceš plíny? Počůráš se?"
"Ne. Nepočůrám."

Tak jsme vyšli jen tak nalehko. Ani tašku s hračkami na písek jsem s sebou nebral a věděl proč. Nešli jsme daleko. Ob čtyři domy jsme zabočili na dvorek. Je tam asi deset vzrostlých stromů, dřevěná houpačka a několik laviček.

Syn našel na zemi jakýsi kabel. A od té chvíle jsme byli tři. Já, syn a mečoun. Mečoun se sice sem tam měnil v Í jako indián, Ú jako umývadlo, ale po většinu času to byl mečoun. Klacek na zemi byl zlý žralok, na kterého jsem nesměl sáhnout ani já, protože kouše i tatínky, plechovky od piva byly mořští klauni, pařez mořská sasanka, vajgly malé rybky.

Hrozně těžko jsem syna odtud dostával, když jsem si chtěl zajít zakoupit cigarety do nedalekého krámku. Povedlo se mi to jen pod podmínkou, že se zase k mečounovi vrátíme.

Pobyt v akváriu byl příjemný i na druhý pokus, protože jsem už měl co hulit. Též se mi velmi líbilo, že syn začal konečně používat velmi oduševnělý obrat: "Víš co, víš proč, víš jak..." vždy ve spojení s nějakou replikou o podmořském světě.

Lovit kraby klackem v kaluži se mi ale už moc nechtělo, a tak jsem se vymluvil na to, že se blíží děsná bouřka a šli jsme domů.

6.6.2005