Mýtus


Bílý paprsek. Už někdy daleko před začátkem. I po konci světa.

Spolkla ho černá žena. Rozpaloval tak dlouho její útroby, narážel sám do svých odlesků a odrazů, až se černá žena celá rozsvítila a znachověla. Zezlátla tisíci jiskrami, které se postupně spojovaly. Rozzářila se a její světlo bylo čím dál tím jasnější a pronikavější, až se z ní stala bílá bytost, která se rozprostřela na všechny čtyři strany světa.

Paprsek procházel všemi jejími údy a tělem. Nakonec skončil v její hlavě. Našel si tam zorničku jejího oka a tím opustil její tělo.

Bílá bytost bez paprsku světla zase začala postupně tmavnout. Od obzoru k obzoru.

Paprsek bloudil pustinou daleko před začátkem i po zániku světa. Objevil další černou bytost a znovu do ní proniknul. V jejím břiše oplodnil velké vejce, ze kterého se vylíhnul zelený svět. Když paprsek prošel všemi zákoutími nového světa, zase jej opustil. Zelený svět začal pomalu chladnout a černat.

Paprsek cestou po nicotě ztrácel sílu a tak musel najít další černou bytost, která by mu pomohla rozpálit se a znásobit svou sílu před další cestou po prázdnotě.

Tak bloudí paprsek odtud tam a zpět. Díky němu vznikají nové světy. Různých barev. Trvají jen tak dlouho, dokud je paprsek neopustí.

16.3.2005