Noc v hostelu


Tenhle hostel je svým způsobem neobyvatelný, ještě že tu dneska nikdo není, tedy kromě mě, recepčního.

V noci kolem třetí čtvrté totiž začne rámusit topení. Jsou jen dvě možnosti. Nechat to být, a nebo zajít do kotelny a topení vypnout. Jenže pak je sice ticho, ale zima. Takže si člověk moc nevybere.

Onehdá tu spala Italka a Ital a samo sebou je to topení probudilo. Pročež byli trošku načuření. Docela je chápu. Vypláznout skoro patnáct stovek za nocleh v zařízení, kde se nedá spát, je trošku hloupý.

Hezky to pojednal kolega Jirka v naší předávací knize: "Bouchalo topení tak sem ho asi na půl hodiny vypl a poté zase zapl."

Říkala paní Olga, že Jiří to topení nějakým záhadným způsobem na takovém přístrojku v kotelně tak pošteloval, že chudák pan Čermák, který má jaksi provoz hostelu na triku, to pak přes den asi hodinu dával do původního stavu.

Já do kotelny chodím dost nerad, protože mám vždycky pocit, že ty kotle zrovna, když tam budu, vybuchnou. No. Asi by nevybuchly, ale stejně jim nevěřím. Dnes tam nejdu. A nechám topení rámusit. Je to tady potom takový fajn industriální.

8.1.2006