V kavárně

Za okny tma. Na stolech svíčičky. Každý druhý hulí. Díky vysokým stropům je ale v kavárně, kde je zakázáno podávat alkohol do devatenácti nula nula, docela dýchatelno.

Petr: Já hrozně nerad cestuju večer. Kolem poledne, to jde, ale večer, to fakt nemám rád.
Pavel: Pod tím fíkusem vypadáš jak lovec na čekaný.
Petr: Jo na čekaný, jo jo, lovec, no to jo, no.
Pavel: A to znáš ten o tom chlápkovi, co jede na lov do Afriky?
Petr: Ne.
Pavel: No tak jede týpek do Afriky, prochází se tam po tý džungli a v tom k němu přiběhne takovej velikej vopičák a vopíchá ho do prdele. Ten chlápek pak přijede z toho lovu, z tý dovolený, domu a vykládá to jednomu známýmu. A ten mu na to řekne, že může bejt rád, že ten vopičák to nikomu nepoví. A ten první na to smutně: No jo, nenapíše, nezavolá.
Petr: Nenapíše, nezavolá, to je dobrý.
Pavel: A na jak dlouho to tady vidíš? Do vánoc? Já snad budu na vánoce doma.
Petr: Mě ven nedostanou. Já to tady mám dóžo. Chci na chronickej pavilon.

22.11.2006