Vsevolod

"Cos dnes tropil, Vsevolode?" zašvitořil první voják.
"A proč máš s sebou tu tašku?" přidal se druhý.
"Pilulky v ní mám, krasavice," odvětil Vsevolod a potlapkal druhého vojáka po pravém rameni.
"On má igelitku plnou prášků, Jasmíno," zasmál se první voják, ve kterém Vsevolod nemohl nepoznat svou bývalou lásku Irmu.
"A, Vsevolode, na co jsou ty medikamenty, na zácpu, průjem, proti bzdění?" zahlaholila Irma a levou rukou také poplácala druhého vojáka Jasmínu po pravém rameni.
Bylo známo, všem, že to má moc ráda. Prostě stará dobrá Jasmína dotyková.
"Proti rakovině, na přípravu sebevražedného koktejlu či proti pálení žáhy?" nenechal se zahanbit prvním druhý voják.
Druhý voják si potom nečekaně, ale nádherně ležérně nasadil plynovou masku a konečně nebylo nikomu jasné, jestli jde o Jasmínu či nic. Irma mu ale, protože byla veselá kopa, prořízla na plynové masce chobot. Takže do ní vnikal vzduch plný smogu.
"Jsem již delší dobu na hlavu, milá děvčátka," řekl Vsevolod, "a proto si chodím měsíc co měsíc ke strýčkovi lékaři pro pilulky, abych nebyl tak maniodepresivní a sem tam výbušný."
"Jasmíno, kdy se vdáváš?" odbočila Irma, úplně, nechtělo se jí poslouchat Vsevolodovy řeči, jak je duševně chorý.
Jasmína ale neodpověděla, zavřela oči a představila si, že už není voják, ani Jasmína, ale malý bezbanný chlupáček, co si vyhřívá svůj kožíšek tak dlouho, dokud ho nedoběhne nějaký ten dravec a neroztrhá ho na cucky. Každý kousek krvavého masa je prodchnut mou spiritualitou, to je tak, zamyslela se Jasmína. Doufám jen, že nemám nijak narušeny sexuální zdroje své numinozity, doplnila potom svou úvahu a otevřela jemně své pravé zelené oko.
Vsevolod se jí zdál najednou mnohem starší než kdy předtím. Při prozkoumání Vsevoloda i druhým okem a nakonec oběma nedošla k o moc lepším závěrům. Má hnusně tučnou držku, posteskla si.
"Jasmíno, kdy se budeš vdávat?" křečovitě naléhala Irma.
"Až dosáhnu postu s pěknými příjmy, dřív to nepůjde, nebylo by na zaplacení činže," tak trošku plačtivě zahuhlala Jasmína. Uvědomila si též, že by si asi měla sundat plynovou masku, když se jí zachtělo konverzace.
Přešli na tramvajový ostrůvek. Malý chlapec tam dribloval s velkým míčem.
"Já bych mu dala ale takovou facku, spratkovi," povzdechla si Irma.
Nikdo jí ovšem nevěřil, protože o ní bylo známé, že nesnáší násilí.
Naši trojici pohltila tramvaj. Ani jeden vandrák jim neuvolnil místo. Nebo chtěli konverzovat s hlavami nad sedícím davem? Na to se dá těžko odpovědět.

A jak to bylo dál?
Na každý pád měla Jasmína svatbu v červnu. Hned příští rok. Na zámku. Využila své kreativity pro rozvoj mezinárdních vztahů na akademické půdě. V kolektivu mladých vědců, zcela progresivních, se stala velmi oblíbenou. Snad s ní i někteří spali, ale to není jisté, protože Jasmína o sobě nikomu nic důvěrného nevyprávěla a mladí vědci byli převážně ženatí, takže se taky nikde nechlubili s tím, jak to mezi nimi a Jasmínou doopravdy je.
A Irma? Ta zase zesměšnila nejednoho muže svým managerským nadáním v oblasti zahraničního obchodu, vývozu, dovozu, převozu.
A Vsevolod? Vsevolod zjistil, že miluje divokou přírodu víc než výhody konzumního způsobu života a v rámci protestů proti řetězci mezinárodních hubitelů a pojídačů kuřátek se seznámil s mnohou mladou slečnou. Též zhubnul, stal se závislým na drogách a seancích zavánějících autopsychodestrukcí. Jeho pomocným duchem během těchto hrátek se stal Lišák.
Ovšem toto období netrvalo dlouho, protože sebedestrukce se Vsevolodovi nijak zvlášť nelíbila. Několikrát se ještě vyspal s revolucionářkami, paními i pannami, a pak se rozhlédl, zda by někde nezakotvil. Lišák mu v tom nebránil, i on chtěl mít už klid. A přečkat krutou zimu v noře voňavé.

9.9.2003


původní verze

„Co si to neseš v té taštičce, Vsevolode?“ zašvitořil první voják.
„Pilulky, krasavice,“ odvětil Vsevolod a potlapkal druhého vojáka po pravém rameni.
„On má igelitku plnou prášků, Jasmíno,“ zasmál se první voják, ve kterém Vsevolod nemohl nepoznat svou zletilou sestřenku Irmu.

„A, Vsevolode, na co jsou ty medikamenty, na zácpu, průjem, proti bzdění?“ zahlaholila Irma a levou rukou také poplácala druhého vojáka po pravém rameni. Všichni věděli, že to má moc rád, tyhle doteky a hlazení výložky.
„Proti rakovině, na přípravu sebevražedného koktejlu či proti pálení žáhy?“ tipnul si druhý voják.

Druhý voják si potom nečekaně, ale nádherně ležérně nasadil plynovou masku a konečně nebylo nikomu jasné, jestli jde o Jasmínu či nic. Irma mu ale, protože byla veselá kopa, prořízla na plynové masce chobot. Takže do ní vnikal čerstvý vzduch.

„Jsem již delší dobu na hlavu, milá děvčátka,“ řekl Vsevolod, „a proto si chodím měsíc co měsíc ke strýčkovi lékaři pro pilulky, abych nebyl tak maniodepresivní a sem tam výbušný, třeba jako v roce sedmdesát devět, na Prvního máje to bylo, kdy jsem ztropil povyk přímo před tribunou. Byla to má první velká ostuda, museli mě odvést na kárce do blázince, kde jsem tedy, milí vojáčci, dostal svůj první prášek na hlavu. Je to už let ale.“

„Jasmíno, kdy se vdáváš?“ úplně odbočila Irma, nechtělo se jí poslouchat Vsevolodovy řeči, jak je duševně chorý.

Jasmína ale neodpověděla, zavřela oči a představila si, že už není voják, ani Jasmína, ale malý chlupáček, co si vyhřívá svůj kožíšek tak dlouho, dokud ho nedoběhne nějaký ten dravec a neroztrhá ho na kousky. Každý kousek krvavého masa je prodchnut mou spiritualitou, to je tak, zamyslela se Jasmína, doufám, že nemám nijak narušeny sexuální zdroje svého Já, doplnila potom svou úvahu a otevřela pravé oko. Vsevolod se jí zdál mnohem menší a starší než kdy předtím. Při prozkoumání Vsevoloda i druhým okem a nakonec oběma nedošla k o moc lepším závěrům. Má hnusně tučnou držku, posteskla si.

„Jasmíno, kdy se budeš vdávat?“ křečovitě naléhala Irma.
„Až dosáhnu hodnosti kapitána, dřív to nepůjde, nebylo by na zaplacení činže a jiných poplatků,“ tak trošku plačtivě zahuhlala Jasmína, a uvědomila si, že by si asi měla sundat plynovou masku, když chce konverzovat.

Přešli na tramvajový ostrůvek. Malý chlapec tam dribloval s velkým míčem.
„Já bych mu dala facku, spratkovi,“ povzdechla si Irma.
Nikdo jí nevěřil, protože o ní bylo známé, že nesnáší násilí.

Naši trojici pohltila tramvaj. Ani jeden vandrák jim neuvolnil místo, nebo se jim nechtělo sednout? Na to se dá těžko odpovědět.

Na každý pád měla Jasmína svatbu v červnu. Na zámku, a kapitánem se nestala. Neprošla bezpečnostními prověrkami. Ale Irmu, tu nechali vystudovat v zahraničí. A Vsevolod?

Vsevolod zjistil, že je druhé já Jasmíny a že mu dělá velké potěšení žít životem vdaného vojáka z povolání.

23.4.2003