Vzpomínat a zapomínat

„Hele, Ziggy, tenhle obraz tu nebyl, když jsme tady měli s Janou svatbu, je nějakej jinej, že jo, byls tady, ne? Dáme kafe? Jo, a pani vrchní, mně ještě sodovku!“
„Ty si nepamatuješ, že jsem byl na vaší svatbě?“
„Jo, já asi vim, že jsi tady byl, když si to nechám projít hlavou, jen se tak ptám, pro jistotu. A nevadilo ti, že jsme šli pro ty fotky? Že jako jsme sháněli ty věci, co tak nějak budu potřebovat?“
„Vadí mi, že se pořád ptáš na jedno a to samý.“
„No. Já jen tak pro jistotu. A tobě to vadí?“
„Ty jsi fakt dneska mimo.“

Svět je uspořádaným systémem symbolů, uspořádaných tak, že na to hned tak někdo nepřijde. Ty symboly se vzájemně odrážejí: barvy, časy, orientované prostory, hvězdy, bohové, hlasy, události, všechno je navzájem spjato. Jak na to kápnout? Nejde o dlouhé řetězce úvah, nýbrž o vzájemné a neustálé protiřečení různých stránek celku.

Tohle není nic z I-ťingu, ale jakýsi nástin myšlenkového světa Nahuů, čili Aztéků a dalších pradávných obyvatel Mexika.

Nemohu než se zalíbením sledovat, jak to Nahuové viděli, jejich myšlení nerozlišovalo prostor a čas. Prostor není neutrální a homogenní veličina nezávislá na průběhu trvání. Čas se pohybuje jedinečnými prostředími, jejichž charakteristiky po sobě následují v určitém rytmu a zvláštním cyklickým způsobem. Tyhle časoprostory se navzájem prostupují. Každý časoprostorový prvek místa a času určuje vše, co se v něm nachází. Změna není výsledek dění rozloženého v trvání, ale náhlá a úplná proměna. Dnes vládne východ, zítra to bude sever. Svět je střídání oddělených věcí, které chvilku dominují, mizí a znovu se vracejí.

„Nečti si, když je tady návštěva!“
„Ziggy není návštěva, Ziggy je rodinnej přítel, že jo, Ziggy?“
„Ať si čte, stejně s ním není dneska řeč.“
„Fakt mi v té hlavě věci mizí a znovu se objevují, docela nečekaně.“
„Ty už nepij. Jeden alkoholik mi už život pěkně znepříjemnil.“
„To víš, že nebudu pít, mám to tam vykloktaný i bez toho. Jenže ty mi to stejně nevěříš. Co?“

Sedmnáctý řádek Sahagúnových zápisků o Mudrcích a philosophech od starých informátorů indiánských: „Zná (co je) nad námi, (a) kraj mrtvých.“ Prostě to, co nás přesahuje, co je tam dál. A na rozdíl od něj pseudo-mudrc „připravuje lidi o tvář“. „Zakrývat věci a ztěžovat je“ asi nebude nikdy mojí silnou stránkou, ale co je nad námi taky nebudu zkoumat do zblbnutí. Mám pak výpadky tady a teď.

22.12.2003